Životní zkouška jménem autoškola

Začala jsem chodit do autoškoly na konci května, kdy jsem se rozhodla, že začnu před létem, abych ji nemusela dělat po prázdninách až začne škola, a abych závěrečné zkoušky nedělala v zimě. Autoškolu jsem dělala v Praze - nejprve jsem si nadávala, jak jsem hloupá, proč jsem se rozhodla dělat ji v Praze a vůbec proč jsem ji chtěla dělat! Ale nakonec jsem vděčná, že jsem jí v Praze dělala a úspěšně prošla.

Jak jsem již psala, do autoškoly jsem dojížděla přes prázdniny a jelikož mi bylo až na konci srpna osmnáct, musela jsem si jízdy natahovat, abych si je nevyčerpala a nečekala na zkoušky před osmnáctinami. Nakonec termín zkoušky jsem měla až teď 23. září 2015, takže mi to krásně vyšlo. Každý by měl mít 28 hodin jízd, vždy se chodí na 2 hodiny (což je 1,5 hodiny čistého času jako ve škole) ale já si hodiny brala po jedné, tudíž po 45 minutách, aby mi to právě hezky vycházelo. Všechny jízdy měly být rozděleny do tří etap. První etapa měla sedm hodin, kde se má dotyčný naučit vůbec ovládat vozidlo, jak ho rozjet a bezpečně zastavit. Druhá etapa má dvanáct hodin, ta je hlavně v provozu, a ta pro mě byla dost náročná, vzhledem k chybování apod. Třetí etapa má devět hodin, tam se učíte parkovat a už si jen opakujete to, co máte umět, křižovatky a podobně, tam vás má instruktor vlastně jen kontrolovat.



Často se mi tam nechtělo, kvůli mému instruktorovi, kterému musím dodatečně poděkovat za to, jak mě připravil na zkoušky. Nesnášela jsem, když jsem udělala někde chybu a on místo toho, aby mě upozornil, mi to jen zadupl pedálem, až jsem vylítla dopředu skrz pás, který se mi zasekl a náramně mě z toho vždycky bolela hlava, (protože se toto opakovalo tak 3x za jízdu, hlavně ve druhé etapě) a dělal jako by nic. Vždyť jo, ty jsi udělala chybu, tak si jí vyžer. Vždycky jsem pěnila, ale držela jsem jazyk za zuby, protože já jsem byla ta, co se to má naučit. Kdybych tu měla vypisovat, kolikrát jsem byla nervozní, kolikrát na mě troubili ostatní řidiči a kolikrát byl na mě instruktor dost naštvaný, to bych se tu upsala, ale myslím, že to vše k autoškole patří. Nechtěla bych instruktora, který by si se mnou jen povídal a nic mě nenaučil. Ke konci mých jízd mě dost překvapil, protože při mé poslední jízdě před závěrečnými zkouškami mi řekl, že jsem se dost na konci zlepšila a že si myslí, že v budoucnu (až udělám zkoušky) budu dost dobře řídit. Řekl mi více věcí, ale to souvisí i s tím, kde jsem dělala chyby a podobně. V tu chvíli jsem na sebe byla vlastně hrdá a měla jsem radost, protože nikdy mě takhle nepochválil, vždy řekl jen ,,Dnes to bylo dobrý", nebo ,,Nebylo to špatný". Hm, takže mě překvapil i on.



22.září 2015 jsem měla zkoušky na odboru dopravně správních věcí na Bohdalci v Praze. Ten den jsem nebyla až tak nervozní, protože jsem měla testy celkem nacvičené. Ohledně testů, celkem jsem na ně kašlala, udělala jsem si je tak 10x za celou dobu, mnohokrát jsem netušila co otázky znamenají (ohledně údržby a právních věcí) protože tolikrát byla otázka položená tak, jak to normální člověk nepochopí. Když už ale šlo do tuhého, začala jsem si testy dělat i několikrát denně a bylo to v pohodě. Na zkoušce bylo se mnou asi sedm dalších lidí, jeden kluk si to tam pořád opakoval na notebooku, který měl s sebou, a jak jsem ho pozorovala vždy mu vyskočil výsledek - neprospěl. Bylo mi ho celkem líto, ale bylo vidět, že se na to vykašlal a snažil se to dohnat těsně před zkouškami, protože měl vždy přes půlku otázek červených. Nakonec ty testy stejně neudělal. Já jsem je udělala, ani nevím na kolik bodů protože jsem se modlila ať na mě vyskočí zelené okno, protože jsem se dlouho u jedné otázky s křižovatkou rozmýšlela, jak to tedy bude, protože vždy se odpověď lišila jedním slovem a já si nebyla vůbec jistá. Nakonec jsem tu otázku měla stejně špatně... :D Ale hlavní je, že jsem je udělala, musím ale říct, že otázky se mi namíchaly pěkně špatně, ty které se mi doma opakovaly stokrát tam nakonec ani nebyly.


Druhý den jsem dělala jízdy. Pršelo snad celý den, byla zima a já jsem byla akorát tak naštvaná, že zrovna na mé závěrečky musí pršet. Prostě musí! Nebudu popisovat celý proces čekání, protože jsme tam měli být všichni od osmi a já šla na řadu až ve čtvrt na jednu, a to jsem měla nervy už celkem dost, ještě když jsem viděla komisaře. Malý, tlustý, s knírem a výrazem přísným, jaký jsem už dlouho neviděla. V ruce svíral svou aktovku a desky a rázně si to štrádoval k autu. V tu chvíli se mi udělalo mdlo a věděla jsem, že jsem v koncích. To, co slýchávám od známých, že mají komisaře úplně v pohodě, že si s ním povídají, smějí se, vozí ho před dům a snad s ním chodí i na pivo, no tomu jsem se musela smát. V tu chvíli, kdy jsem uviděla svého komisaře, mi ale moc do smíchu nebylo.
Když jsem šla na řadu, měla jsem studené ruce, bylo mi strašně špatně, jelikož stresové situace zvládám opravdu šíleně (co budu dělat u maturity?!), takže to pro mě nebylo nic pohodového, i když jsem věděla, že řídit umím, tak o co jde. Můj instruktor vedle mě neseděl, protože byl v práci, tak tam byl jiný, který je ale větší pohodář a kliďas, takže jsem za něj byla i ráda. Vyjeli jsme, a vše jsem udělala správně ale potom mi komisař začal komentovat mé úkony a já věděla, že to není dobré.
On taky ale mluvil hrozně blbě, on řekl na křižovatce doprava, až to bude možné doleva potom tam a tam.. Hrůza, kdo si to má v tom stresu pamatovat, a zeptat se ho znovu? To ani náhodou! Jednou když mi řekl, až to bude možné tak doleva, jsem tam nejela, protože tam kopali silnici a byl tam bagr s pískem, tak jsem se rozhodla tam nejet, načež následovala otázka ,,Co vám bránilo tam nejet?".
To si ze mě děláte srandu? No nic, v hlavě jsem si to ovšem řekla trošku jinak, a odpověděla jsem s klidem, že tam byl ten bagr a nevešla bych se tam, tak proč bych tam jezdila, že to objedu jinou ulicí, přitom sám řekl - až to bude možné, doleva. Žádnou chybu jsem neudělala, tak co, hlavně kdo by tam i v reálu jel? No, nějak to ještě okomentoval a jednou se mi stalo že jsem doleva vjela na poslední chvíli - to už bylo ale mou chybou, protože jsem si na poslední chvíli všimla značky, že tam smím. To už na mě byl celkem nepříjemný, že jako už ho začínám štvát a že si dělám co chci, což nebyla pravda. Když jsem mu to chtěla vysvětlit, řekl ,,Nic mi nevysvětlujte", tak jsem radši mlčela. Nakonec chtěl, ať někde otočím vozdilo - tak jsem couvla autem, otočila ho a on proč neuvažuju logicky, že jsem to měla třeba objet (byl tam strom) ale já jsem to raději nekomentovala, protože jsem se ho docela bála a po tomhle jsem věděla, že mi to nedá ani náhodou. Poté chtěl zaparkovat, a ať se vyměním s tím, kdo seděl vedle něj a měl dokončit jízdu (jezdí se po dvou, abychom se prostřídali). Seděla jsem vzadu vedle něj, dívala se z okna ven a hlavou se mi honilo, kolik že peněz budu potřebovat na další opravnou zkoušku a jízdy navíc. Bylo mi jasné, že mi to nedá, byla jsem s tím smířená jako nikdy s žádnou věcí. Když jsme přijeli před autoškolu, řekl, že jsem sice byla nervózní, ale že jsem nikoho během jízdy neohrozila, tudíž jsem prospěla. Cože? Nevěřila jsem vlastním uším. Já už jsem byla natolik smířená, že mi to nedá, protože byl prostě dost konzervativní a rázný, že jsem byla strašně překvapená. Ve finále jsem ani šťastná nebyla, honila jsem se za tím, abych dostala řidičák a když už jsem "doběhla k cíli" velká radost se nějak nedostavila. Musím ale uznat, že třeba teď - tři dny poté jsem ráda, asi se mi dostavila nějak později :D





Koukám, že je to dost vyčerpávající článek, tak snad vám nebude vadit jeho dlouhý obsah, třeba to někomu z vás pomůže, vidět jak to někde probíhá. Já jsem chodila do autoškoly na Černém Mostě, kterou najdete na internetu ZDE a musím ji jen a jen doporučit. Jsem moc ráda, že jsem ji dělala v Praze, protože když vidím, jak někdo dostane řidičák skoro zadarmo někde, kde projede auto jednou za hodinu, tak je to úplně o něčem jiném, v Praze je velký provoz, a sice jsem byla celkem "hozená do vody" ale myslím, že jsem více otrlá a ať teď pojedu kamkoli v ČR, provoz tam nebude tak hustý jako v Praze, kde jsem na to ovšem už zvyklá.

Jaké zkušenosti máte s autoškolou vy? Popřípadě chystáte se dělat autoškolu?



7 komentářů:

  1. Úžasný článek a pro mě celkem přínosný, protože se na autoškolu chystám další letní prázdniny a celkem se bojím :D :/

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju moc :) no, tak budu držet palce, ať ti to "bez problému" vyjde jako mně :D

    OdpovědětVymazat
  3. Tak ja mám na autoškolu ešte čas, ale článok je zaujímavý :)
    liviaurban.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) je to jen zkušenost, o kterou jsem se chtěla podělit. Každý to tak samozřejmě mít nemusí :)

      Vymazat
  4. Já jsem se do autoškoly přihlásila teď. Už jsem byla na jedné teoretické hodině. Také ji dělám v Praze. Já na rozdíl od mé nejlepší kamarádky nervózní nebývám takže se závěreček ani nebojím. A ani těch jízd když jsme u toho. Jen se modlím, abych měla štěstí na instruktora a následně na komisaře :D
    http://gabux-creativity.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak jsem již psala, každý to tak mít nemusí, každý snáší stresové situace jinak apod. A jakého budeš mít komisaře to už je zase jen štěstí, může ti přijít někdo, kdo sotva kontroluje, co děláš a nebo někdo, kdo je pedant a nesnese ani nejmenší chybu. :)

      Vymazat
  5. Tak gratuluji k řidičáku :) Já se teprve chystám dělat autoškolu, ale řídit umím, tak se toho ani nebojím :D

    OdpovědětVymazat

Pravidelní čtenáři

Návštěvnost blogu